Výběr plemene
Po uspání dobrmana Dextra, jsem se s tím musel samozřejmě napřed vyrovnat. Pak nastala domácí diskuze o plemeni. Měl jsem poměrně brzo jasno. Pes musel být velký, chlupatý, ale ne moc, černý, všestranný, hlídací a cvičící a kousací a čuchací. Zároveň musel mít pěkný exteriér, tedy ocas dolů a normální vzhled, i bez kupírování uší.
Jednoznačně mi z toho vykouknul Beauceron. Obrátil jsem se na osvědčeného chovatele, ale štěňátka už byla fuč. Dostali jsme typ na další chovatelku a jeden černopálený pejsek byl ještě volný.
Canis Mayrau – Chovatelská stanice beauceronů
Následoval dlouhý telefonát s paní chovatelkou, velmi příjemný, a už jsme měli termín, kdy se na psíka dojedeme podívat. Setkání bylo perfektní, pes se nám líbil, prostě celá smečka fajn. Štěně socializované, nebojácné, vše v čistotě, ukázkový odchov.
Vše klapalo a za další 2 týdny jsme si pro šampionka jeli. Na cestu jsme dostali spoustu dárečků a hraček a krmení a doporučení a všeho možného. Auto pozvracel jen maličko, cestu prospal paničce na klíně.
V novém domově
Nigreo do naší domácnosti vtrhnul jako uragán. Vše bylo hned jeho, a se samozřejmostí si obsadil připravený pelech. Během mžiku našel misky se žrádlem a vodou.
Dostal jednu hračku na ničení a přetahovadlo měl jen na hraní s páníčkem, se kterým ihned trénoval aport, zákus a zájem o kořist. Po mamince a smečce ani nevzdechl. Jako by se tady narodil. Z pelechu důsledně vyhazoval napachovaný předmět od maminky, asi na znamení, že se mu v novém působišti líbí.
Štěně bylo v domě, takže noční venčení a ranní úklid. Rychle se však učil, a po pár týdnech už dělal doma jen občasné loužičky. Kočky nesly přítomnost nového psa těžce a chovaly se k němu velmi nehezky. Pes z toho měl jen srandu. No prostě skvělá povaha.
Hned druhý den jsme začali zkoumat okolí domu, seznámili se s domácím zvířectvem, a prostě vše, co bude mít dospělý pes na starost.
